esky
EnglishAgility
Agility
Agility jsem poprvé viděla v červnu roku 2000 na výstavě psů v Praze. Nechápala jsem jak je možné něco takového naučit psa a pokládala jsem psy i jejich páníčky za geniální. Hned po návratu do Ostravy jsem začala pátrat po agiliťáckém cvičáku v Ostravě. Tento sport se mi zdál velmi vhodný pro mého temperamentního psa, který se bohužel nemůže vyřádit v lese a navíc přinutí k pohybu i mne. Naštěstí se mi podařilo objevit tehdejší OSA Permoník a tak můj život s kokry se začal ubírat tímto směrem. I když kokršpaněl není zrovna agiliťácké plemeno, musím říct, že běhá mnoho výborných kokršpanělů, jsou totiž velmi inteligentní a tak svým rozvážným stylem běhu předčí mnohdy rychlejší psy, kteří však často udělají nějakou chybu. Můj Daunosek nepatřil sice k těm nejlepším kokrům, neměl totiž dobrou techniku skoku a tak často shazoval laťky skokových překážek, ale i přesto běhal velice rád a s chutí což dával všem kolem znát svým veselým štěkáním. Kisinka skáče výborně, agility běhala s velkou chutí a zapálením, ale bohužel se naše smečka časem rozrostla a výstavy zabíraly spoustu času a tak jsme prozatím agiliťácké radovánky odložili na "někdy".
Stručně o agility:
Agility je ideální zábavou pro psa všech věkových kategorií a téměř všech plemen včetně kříženců. Je to sport se vším všudy a je vhodný také pro pánečky všech věkových kategorií. Od dětí až po důchodce. Je to sport, při kterém se prostřednictvím hry vytváří velmi úzký kontakt mezi psem a jeho pánem(psovodem), kteří tvoří závodní tým. Pes je při agility úplně volný, nemá obojek ani vodítko a na pokyn psovoda překonává různé kombinace překážek. Učí se hbitosti, poslušnosti, nebojácnosti a mnoha dalším vlastnostem upotřebitelným v běžném životě. V hodnocení psa nehraje roli jen rychlost, ale hlavně to, zda pes zvládne překážkovou dráhu s co nejmenším počtem chyb. Člověk při tom trénuje nejen svou fyzickou kondici, ale i trpělivost, vytrvalost a sebeovládání, což je nutné pro opravdové pochopení psa.
Anglický kokršpaněl sice nepatří mezi typická „agiliťácká plemena“, ale pro svou inteligenci, učenlivost, temperament a smysl pro hru má v tomto sportu své pevné místo. To co při závodech může ztratit na rychlosti vyrovná zvládnutím složitých kombinací, při běhu totiž přemýšlí a je velmi dobře ovladatelný.
Agility vzniklo zhruba před dvaceti lety a v České republice se provozuje od roku 1992. Od té doby stále přibývá zájemců o tento krásný sport.
Stručně o pravidlech:
Agility je odvozeno od parkurového skákání koní a má s tímto sportem mnoho společného. Jen místo koní běhají psi a překážky jsou pro ně mírně upravené. Mezi překážky patří: obyčejné skokové překážky( možný dvojskok,trojskok), skok daleký, proskoková pneumatika("kruh"), tunely (pevný a látkový), slalom, kladina, šikmá stěna("áčko"), houpačka, stůl. Kladina, áčko a houpačka patří mezi tzv.zónové překážky, protože na jejich začátku a konci jsou tzv.nástupné a sestupné zóny, na které pes musí alespoň jednou packou šlápnout. Je to z toho důvodu, aby neseskakovali z velké výšky a nemohli si ublížit. Výška skokových překážek je přizpůsobená velikosti psa. Anglický kokršpaněl patří mezi střední psy, což odpovídá kategorii MA (kohoutková výška 35 cm – 42,99 cm). Agility je tedy sport pro psy naprosto bezpečný. Pokud se pes naučí na pánovy povely a pod jeho vedením absolvovat celý parkur(=celou dráhu), může vyrazit na závody. Tam se samozřejmě běhá na čas, ale v konečném umístění mají přednost psi, kteří zaběhnou celý běh bez trestných bodů. Trestné body se získávají za: 1. odmítnutí - když pes odmítne překonat překážku; 2. chyby - když pes například nešlápne na "zónu", vynechá tyčku ve slalomu, shodí tyčku skokové překážky atd.; 3. za čas - když pes překročí standardní čas určený rozhodčím. Trestné body se pak sečtou a vyhraje ten, kdo má trestných bodů nejméně a má nejrychlejší čas. Samozřejmě že závodní tým může být z mnoha příčin i diskvalifikován. Jedn ím z důvodů diskvalifikace je například hrubé zacházení se psem nejen na parkuru, ale i mimo něj. Dále třeba to, že pes překoná jinou překážku, než je v pořadí či tři odmítnutí.
Než ale tým může vyjet na závody, musí prodělat dost náročný trénink. Náročný je ale hlavně pro pánečky, pejskové to všechno berou jako zábavu. Hlavní zásadou a hlavním předpokladem k úspěchu je to, že pes nesmí na parkuru( ať na závodech nebo na cvičáku) NIKDY pocítit zlost,nelibost a hněv pána. Člověk si musí uvědomit, že pes dělá vždy jen to, co mu on řekne a ukáže. Že psi nedělají naschvály, jak si často myslíme. A proto, když se nám nedaří, když pes udělá něco špatně, můžeme psovi nadat jak chceme, ale vždy s jásotem a radostí v hlase. Chyba je VŽDY v nás. Tohle je asi na tom to nejtěžší. Ale tento přístup způsobí, že nám pejsek začne více věřit a má potom pro cvičení větší chuť a dělá to s radostí.
Agility v České republice spadá pod patronát mezinárodní kynologické organizace FCI, pod jejíž záštitou jsou konány všechny vrcholové soutěže. Soutěžní řády jednotlivých členských zemí se od toho "hlavního" nesmí moc odlišovat, takže veškeré soutěže jsou v souladu z mezinárodním soutěžním řádem. Americká společnost AKC(American Kennel Club) má soutěžní řád jiný a uděluje mnoho titulů, které v FCI udělovány nejsou. U nás a ve všech členských zemích FCI jsou od roku 2002 psi rozdělováni do tří velikostních a tří výkonnostních kategorií. Velikostní kategorie jsou: SA(small agility) - pro psy do 34,99 cm kohoutkové výšky; dále MA(medium agility) psi od 35 - 42,99cm a kategorie LA(large agility) pro psy nad 43 cm.
Výkonostní kategorie jsou také tři. Jsou to A1 (SA1,MA1,LA1). Tato kategorie je určena začátečníkům. Týmům, které ještě nemají splněnou zkoušku A1 třikrát na výborně(s max.5,99 trestnými body). Další kategorií je A2 (SA2,MA2,LA2). V této kategorii soutěží týmy již zkušené, které mají minimálně třikrát splněnou zkoušku A1 na výborně. Pokud se týmu podaří splnit třikrát výborně zkoušku A2 ovšem tentokrát bez trestných bodů, může přestoupit do elitní kategorie A3. Pokud se týmu podaří během tří následujících let obhájit "titul"A3, tedy zaběhnout zkoušku A3 třikrát na výborně a přitom se umístit do 3. místa, je psovi udělen titul v pravém slova smyslu. Jedná se o titul A3Champion a zkratka A3Ch. je trvale zapsána p sovi před jméno stejně jako se píší výstavním šampionům tituly Ch. a Ich.
I když jeden agility titul pro psy s PP uděluje i FCI. Jedná se o titul ACh. (Agility Champion), který se jemu držiteli taktéž píše před jméno. Na některých oficiálních soutěžích v agility bývá vypsána speciální kategorie C.A.C.Ag. nebo případně C.A.C.I.Ag. Tento titul (ekvivalent CAC a CACIB) získává vždy jen absolutní vítěz daného závodu. Druzí umístění získávají res.C.A.C.Ag. (res.C.A.C.I.Ag.). Po získání tří těchto titulů je psovi přiznán titul šampiona agility ACh.(AICh.) Do této soutěže se mohou přihlásit jen psi s průkazem původu. U nás se ale tato kategorie vypisuje na závodech jen málokdy, takže pravděpodobnost získání tohoto titulu je dost malá.
Co nás čeká na závodech?
Na závodech se obvykle běhají celkem 4 běhy. Týmy samozřejmě nemusí nastoupit na všechny, záleží na jejich rozhodnutí. Na začátek se na rozehřátí běhává tzv.hra. Rozhodčí si vymyslí vlastní trasu a vlastní pravidla. Hra se do konečných výsledků nepočítá. Dalšími běhy jsou: jumping, open(dnes nazývaný už jen agility) a zkouška. Pouze výsledky zkoušky opravňují nebo neopravňují tým k přechodu do vyšší výkonnostní kategorie. Výsledky openu a jumpingu se vždy sečtou a počítá se tzv.součet. Na závěr potom probíhá vyhlášení výsledků zkoušky zvlášť a součtu zvlášť. A ceny pro vítěze bývají opravdu bohaté.
Tak pokud byste chtěli nejen svým pejskům, ale i sobě trochu zpestřit život, zajděte se podívat na nejbližší cvičiště agility. Tam Vás jistě rádi přijmou mezi sebe. A za nějaký čas nashledanou na závodech.
Místní organizace zabývající se výcvikem agility se nazývají Oblastní skupiny agility (OSA). Národní organizací zastřešující české agility se nazývá Klub agility České republiky (KAČR).
